Každý občan České republiky má právo, aby mu byla v případě ohrožení jeho života, nebo zdraví, poskytnuta adekvátní neodkladná zdravotní péče. K tomu je nezbytné zajistit rovný, rychlý a moderní přístup k této péči na celém území státu.
V odborné literatuře existuje dostatek důkazů (evidence based medicine), které společně s více než padesátiletými praktickými zkušenostmi přesvědčivě dokládají, že nikoliv nové poznatky patologie neodkladných stavů, nikoliv nové technologie diagnostické a léčebné, nikoliv nové operační či konzervativní léčebné postupy, nýbrž moderní organizace práce výrazně zlepšuje naše výsledky i v této oblasti medicíny. Tyto důkazy evidujeme již od 60. let minulého století, kdy například i v českých nemocnicích, díky osvícenosti některých českých lékařů a některých organizátorů zdravotnictví, začaly vznikat první jednotky intenzívní péče (JIP). Za mnohé zásadní poznatky o důležitosti odpovídající organizace práce v neodkladné péči, zejména úrazové, vděčíme vojenským lékařům a paradoxně velkým válkám v minulém století.
Na místě úrazu či náhlého zhoršení zdravotního stavu je poskytována přednemocniční neodkladná péče, kterou poskytují p?edevším zdravotnické záchranné služby (ZZS), ale také praktičtí lékaři či ambulantní specialisté. Pokud tuto péči poskytují sami občané jiným občanům ještě před příjezdem zdravotníků, pak hovoříme o poskytování první pomoci. Dále je poskytována nemocniční neodkladná péče, která je na vstupu do nemocnice optimálně poskytována na pohotovostních odděleních a v případě trvající potřeby dále na jednotkách intenzívní péče (JIP, ARO), nebo na lůžkách standardní péče příslušných lůžkových oddělení nemocnice. Ve 21. století již nesmíme zapomínat ani na včasné poskytování rehabilitace, která je dosud u nás často nepochopitelně podceňována a jejíž správné načasování a efektivní provádění zcela zásadním způsobem ovlivňuje konečný výsledek úrazu či nemoci, tj. další život pacientů (final outcome).
Z výše uvedeného zřeteln? vyplývá, že organizace práce neodkladné zdravotní péče i v české republice vyžaduje systémové řešení problému, tj. na větší ploše, na větším spádovém území, pro větší počet potenciálních pacientů. Organizovat neodkladnou zdravotní péči z úrovně krajů nelze. Proto je nezbytný národní program! Jedná se o meziresortní problematiku, nejen zdravotnictví, ale také sociální péče, vnitro, armáda, školství a finance, proto musí být řešena z úrovně Vlády české republiky.
© 2018, Česká skupina pro akademickou pohotovostní medicínu
© 2018, Czech Group for Academic Emergency Medicine
Klíčovou podmínkou úspěchu takového programu je, aby se jednalo o vládní dokument, neboť problematika je meziresortní (zdravotnictví, vnitro, obrana, sociální věci, školství a finance) a tudíž musí být řešena z pozice celé vlády, z úrovně jednotlivých ministerstev toto téma řešit nelze.
Základním navrhovaným řešením, conditio sine qua non, je zřídit moderní Pohotovostní oddělení (angl. Emergency Departments, česká zkratka Pohotovost) ve všech nemocnicích, které budou zařazené do Regionálního (krajského) systému jedné centrální nemocnice a věnce periferních nemocnic. Do Regionálního systému neodkladné zdravotní péče mohou být státní autoritou (ministerstvem zdravotnictví) zařazeny kterékoliv nemocnice, bez ohledu na jejich vlastnictví, tedy jak státní nemocnice, krajské nemocnice či obecní nemocnice, tak rovněž soukromé nemocnice. Podmínkou pro zařazení do systému nechť je pouze jejich skutečná schopnost poskytovat účinnou, bezpečnou a pro všechny občany rovnou neodkladnou zdravotní péči. Pohotovostní oddělení nemocnic se tak stanou důležitým svorníkem mezi přednemocniční a nemocniční neodkladnou zdravotní péčí.
Ostatní uvažovaná řešení, která postupně, v horizontu 10-15 rok?, naplní cíle tohoto programu, je možné formulovat až poté, co bude podrobně analyzován současný stav poskytování neodkladné zdravotní péče v naší zemi. Podmínkou skutečné analýzy je přístup k datům, z nichž některá nejsou u nás ani sledována a tudíž ani vyhodnocována. Uvidíme, nakolik budou použitelná data od Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS), od zdravotních pojišťoven (ZP), od Českého statistického úřadu (ČSÚ), jakož i od jednotlivých zdravotnických zažízení (ZZ), nemocnic i ambulancí.
Vlastní podrobné a systematické práce na tomto programu má smysl zahájit až ve chvíli, kdy s tímto programem vysloví souhlas Vláda České republiky. Tím dá naše vláda jednoznačně najevo, že si přeje zvýšit vnitřní bezpečnost země, jejíž je neodkladná zdravotní péče integrální součástí a rovněž že si přeje obnovit důvěru občanů ve zdravotní systém země.
© 2018, Česká skupina pro akademickou pohotovostní medicínu
Férové pracoviště Tak toto jsme si skutečně my učitelé přáli? Čtěte zde...
Jaký "prototyp" lékaře je vhodný pro práci na "pohotovosti"? Čtěte zde...
Stát přinutí praktiky pracovat více v nemocnicích, pomohou pojišťovny. Čtěte zde...
V ČR by mělo být 81 urgentních příjmů. Lékaři sloužící pohotovost by jim měli pomáhat třídit pacienty. Čtěte zde...
Zapomeňte na urgentní či centrální příjmy: Čtěte zde...
Česká skupina pro akademickou
pohotovostní medicínu
+420 777 408 940